Čuhelová Blanka Mgr.

ředitelka městského muzea a galerie (*1957)

Když jsem byla oslovena mými kolegy, abych po čtyřech letech aktualizovala svůj profil na těchto webových stránkách, zjistila jsem, že v mém životě se toho až tak moc nezměnilo. Hodně se ale změnilo v našem městě a určitě k dobrému.

Tak tedy: Narodila jsem se ve Svitavách, mám tohle město ráda, patřím sem. Jsem tady opravdu doma a o domov má člověk pečovat, ne jej zatracovat. Už téměř 40 let pracuji ve svitavském muzeu, kde jsem prošla všemi pracovními zařazeními (od psaní obálek po ředitele). Vystudovala jsem filosofickou fakultu Masarykovy univerzity a dvouletý kurz muzeologie. Zaměstnání je pro mě velikým koníčkem, kterému věnuji hodně času a snad je to za ty léta na muzeu znát.

Jsem vdaná, mám dva dospělé skvělé kluky a prima snachy. Rodina je pro mě hodně důležitá, vždy mě podržela v těžkých chvílích, a já se snažím o totéž. Ráda lyžuji, jezdím na kole, plavu. Ale raději jdu na pěkné divadelní představení, film, besedu, koncert, v poslední době jsem se opět vrátila ke čtení. Nemám ráda tzv. mega akce, spíše alternativní kulturu. V době studií jsem chodila do „dramaťáku“, hrála divadlo. Právě toto období mě ovlivnilo na celý další život a zůstali mi z něj také nejbližší přátelé. Baví mě cestovat, poznávat cizí kraje a jejich obyvatele. Člověk po návratu vidí vše z odstupu  více si váží své země, svého města, krajiny i přátel.  

Od roku 2002 jsem zastupitelkou města. Svitavy měly po roce 1989 štěstí na starosty a za posledních pětadvacet let se neuvěřitelně proměnily. Samozřejmě, že ne všechno je ideální, ale „kdo je bez viny, ať hodí kamenem“. Jsem ráda, že se v poslední době do komunální politiky zapojují noví, mladí lidé, a to nejen v našem Sdružení. Sama jsem členkou SPMS od jeho založení, kdy se sešli lidé různého změření, kteří chtěli změnit „rudé Svitavy“ (jak se Svitávám říkalo) v město, kde by se dobře žilo, na které bychom mohli být hrdi. A myslím, že takoví lidé dodnes do našeho sdružení přicházejí.

A co mě za poslední čtyři roky potěšilo? Opravují se dětská hřiště, přibývá míst pro aktivní vyžití volného času, rozvíjí se spolkový život ve městě. Ve svém okolí potkávám více spokojených, usměvavých lidí. Mé životní krédo je stále stejné: Vydrží-li kultura, přežije národ.

(2014)