Čuhelová Monika Mgr.

vedoucí mateřského a rodinného centra Krůček a psycholožka (*1974)

     V současné době  jsem především maminka, což vedlo  i k mému povolání – vedu svitavské Mateřské a rodinné centrum Krůček (manažerka neziskové organizace). Vystudovala jsem psychologii, sociologii a sociální práci a v těchto oborech se profesně pohybuji; mimo práci v Krůčku lektoruji semináře s tématy rodinná komunikace, slaďování rodiny a práce, projektové řízení, píšu články týkající se těchto témat a pracuji jako psycholožka v poradně.

Manžel Martin je manažer bezpečnosti a ekologie, máme tři malé děti – Maxe 7 let, Márinku 4 roky a Matouška 1,5 roku. Rodina a práce jsou i mým koníčkem a v podstatě nic jiného nedělám, protože obě tyto roviny mého života mi zabírají všechen čas a zároveň mě moc baví. Mimo nich ještě ráda a hodně čtu i neodbornou literaturu – beletrii, chodím do kina, s kamarády na koncerty, poslouchám muziku. S rodinou a psem chodíme do přírody, snažíme se o ekologicky šetrný životní styl, hrajeme stolní hry a vůbec se rádi bavíme a smějeme.

Ve Svitavách žiji osm let, vybrali jsme si je jako místo k životu. Respektive část Lačnov, která mi opravdu přirostla k srdci (trochu vesnice u města, lidi k sobě mají blízko, mluví spolu přes plot...). Svitavy bych si nevybrala, kdyby mi bylo 18, chybí mi tady zázemí a kultura pro mladé lidi. Ale pro život s rodinou jsou pro mě ideální a vidím na konkrétních příkladech, že se za dobu, co tu jsem, mění (pro mě a naši rodinu k lepšímu). Máme tu dobrou školu a školku, je tu s dětmi kam jít – bohatá kulturní i sportovní nabídka, kde si hrát... Někdy se mi lidé, kteří tu žijí, zdají hodně kritičtí a negativní, ale já se snažím svůj život a svou práci dělat a žít co nejlépe a pozitivně.

Ve SPMS se zabývám sociální, především prorodinnou politikou, ráda bych, aby město Svitavy bylo Zdravé město, aby se věnovalo rodinám v nejširším slova smyslu (funkční, nefunkční, senioři, děti, mládež...). Podstatná je pro mě podpora neziskového sektoru, který vnímám ve funkčním městě jako nenahraditelný. Také jsem v kulturní pracovní skupině, protože bych ráda svitavskou kulturu obohatila o některé prvky.

Určitě nemám ráda, když mi někdo říká takové ty „obecné pravdy“ typu „ale takto to přeci je, smiř se s tím, tak to chodí“, jsem taková bojovnice za to, že věci se mají dělat nejlépe, jak to jde. A taky si myslím, že když se člověk může změnit k horšímu, může se i k lepšímu.